Zpráva o digitalizaci a zpřístupňování kulturního dědictví v České republice
2025
Projekt je realizován pod záštitou Ministerstva kultury, Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Art&Antiques a Artalk.
je zapsáno v registru sbírek Ministerstva kultury ČR
uměleckých děl, historických artefaktů, technických památek nebo přírodních pozoruhodností se nachází ve sbírkách těchto institucí
Tedy přibližně 5.2 % z celkového počtu si lze prohlédnout na internetu
Zbývajících 22 117 779 předmětů je až na výjimky uschováno v nedostupných depozitářích
Porovnejte si velikosti fyzických sbírek a počet online publikovaných reprodukcí
Sbírkové předměty publikované online jsou dostupnější, přehlednější a lépe přístupné pro učitele, badatele, umělce, designéry i širokou veřejnost
Naleznou uplatnění při vzdělávání, výzkumu nebo v kreativním průmyslu; ať už se jedná o film, divadlo nebo architekturu, při tvorbě různorodých publikací či v disciplínách, jako je design počítačových her a digitálních prezentací. Zpřístupnění reprodukcí online má pozitivní vliv i na samotný artefakt; jeho potenciál pro vystavení i probádání je mnohem větší než u nereprodukovaných děl. Navíc se snižuje manipulace s cennými originály, a tím i míra jejich opotřebení. Je tedy možné říct, že čím více digitálních reprodukcí bude dostupných online, tím lépe. A není třeba se bát, že by se tím snížila návštěvnost muzeí a galerií.
Na jaře 2025 šlo online zobrazit 1 222 451 muzejních artefaktů ze sbírek celkem 158 institucí.
Největší přírůstek ze sbírkotvorných institucí zaznamenalo od roku 2023 Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, které online zpřístupnilo 46 314 položek, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě s 26 790 nově přidanými položkami či Muzeum umění Olomouc, které přidalo cca 25 400 položek.
Přibývá institucí, které mají online zpřístupněny digitalizáty kompletního sbírkového fondu. Jsou jimi například Galerie Hlavního města Prahy, Fotoarchiv Seidel v Českém Krumlově, Městská galerie ve Vysokém Mýtě nebo Galerie modrního umění v Roudnici nad Labem, či oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.
Počet institucí, které zveřejňují alespoň část svých sbírek v digitalizované podobě online narostl oproti roku 2023 o 34 případů. Příkladem může být třeba Muzeum Vysočiny Pelhřimov, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, či sbírka Železnobrodské sklářské školy.
37 ze 47 institucí, které nám vyplnily dotazník, považuje aktuální situaci ohledně digitalizace za lepší, než byla před rokem. Naopak žádný posun během posledních dvou let nezaznamenalo 10 institucí
Mezi nejčastěji zmiňované pozitivní změny patří zlepšení technických kapacit (22 institucí), posun v prioritách u vedení nebo zřizovatele (15 institucí) a zvýšení povědomí o přínosech digitalizace (14 institucí).
Za největší problém instituce označily chybějící jednotnou metodiku Ministerstva kultury (13 institucí), nedostatek kvalifikovaného personálu (10 institucí), případně právní překážky (9 institucí). Oproti minulému roku lez zazanamenat posun zejména ve zlepšení podpory na straně zřizovatelů, jejíž nedostatek jako překážku uvádí pouhé dvě instituce.
Pokud jde o zhoršení podmínek, institice nejčastěji zmiňovaly právní podmínky (5 institucí) a diostupnost technických kapacit (4 instituce).
Digitalizované není totéž co přístupné. Dle výsledků průzkumu 2025 (u 49 institucí) je v ČR digitalizováno přibližně 15,6% z celkového počtu registrovaných sbírkových předmětů.
Online přístupných je pouze 44,6 % z nich. Ne každé dílo, které prošlo digitalizací, je zveřejněno na internetu nebo jinde. Většina digitálních reprodukcí je pouze uložena na veřejnosti nedostupných serverech a slouží jen interním potřebám dané instituce.
Ještě méně ze zveřejněných digitalizovaných děl (přibližně 4,3%) je dostupných jako dílo volné, případně pod svobodnou licencí umožňující jeho využití bez omezení. Z dotazovaných institucí není s problematikou svobodných licencí vůbec obeznámeno přibližně 33 % institucí. 89,6 % institucí by pak uvítalo existenci komplexní příručky využívání svobodných licencí v kulturních institucích.
Jedná se přibližně o osm milionů děl vytvořených před rokem 1900, u kterých lze s velkou mírou jistoty předpokládat, že již uplynulo 70 let od smrti autora. Takové exponáty mohou být dle autorského zákona libovolně reprodukovány a publikovány.
U zbývajících 69% sbírkových předmětů patří autorská práva mezi nejvýznamnější překážky v online publikaci. Už jen z toho důvodu, že toto omezení vyplývá z celospolečenských legislativních norem a mezinárodních smluv, a tak je z pohledu jednotlivých organizací nejhůře řešitelné. Nejedná-li se o volné dílo, musí muzeum pro jeho zveřejnění disponovat potřebnou licencí od držitele majetkových práv. Získávání takového oprávnění však bývá náročný proces, který může představovat významnou překážku otevírání sbírek.
Ani publikace díla online však sama o sobě neznamená, že je možné reprodukci dále využívat. K tomu je nutné, aby bylo na stránce uvedeno, že je dílo dostupné pod otevřenou licencí.
Podíl volných děl v celkovém objemu muzejních sbírek:
Ani předměty publikované pod Otevřenou licencí nemusí být snadno použitelné.
Záznamy poskytované kulturními institucemi o jejich sbírkách a aktivitách by měly mít formu otevřených dat, která je vhodná pro automatizované zpracování. Takovýto formát publikace dat je ovšem stále spíše vzácností. Zájemce o větší objem reprodukcí je proto často odkázán na vyjednávání s institucí o zpřístupnění dat nebo musí vynaložit značné úsilí při rekonstrukci datasetu z dostupných zdrojů. V obou případech se jedná o bariéru, která odrazuje od užití digitalizovaných sbírek.
Celkem 63 % institucí, které vyplnily dotazník, uvedlo, že v otázkách digitalizace sbírek spolupracuje s jinou orhanizací. Splupráce může zahrnovat například výměnu zkušeností, nebo sdílení nápadů ši technologií. Potěšující je, že 29 % institucí zaznamenalo v uplynulém roce zájem o digitalizoavná díla ze strany škol a školských zařízení. 21 % rovněž pro veřejnost vytváří 3D kopie sbírkových předmětů.