Otevřené sbírky

K čemu jsou otevřené sbírky dobré?

Sbírkové předměty publikované online jsou dostupnější, přehlednější a lépe přístupné pro učitele, badatele, umělce, designéry i širokou veřejnost

Naleznou uplatnění při vzdělávání, výzkumu nebo v kreativním průmyslu; ať už se jedná o film, divadlo nebo architekturu, při tvorbě různorodých publikací či v disciplínách, jako je design počítačových her a digitálních prezentací. Zpřístupnění reprodukcí online má pozitivní vliv i na samotný artefakt; jeho potenciál pro vystavení i probádání je mnohem větší než u nereprodukovaných děl. Navíc se snižuje manipulace s cennými originály, a tím i míra jejich opotřebení. Je tedy možné říct, že čím více digitálních reprodukcí bude dostupných online, tím lépe. A není třeba se bát, že by se tím snížila návštěvnost muzeí a galerií.

Online přístupných předmětů je stále více, tempo se ale zpomaluje

Na jaře 2021 šlo online zobrazit 1 248 204 muzejních artefaktů, o 12 měsíců později to je již 1 377 522. Tento 11% nárůst je ale výrazně menší, než mezi lety 2020 a 2021, kdy se počet exponátů na internetu téměř zdvojnásobil.

Největší přírůstek ze sbírkotvorných institucí zaznamenalo od loňského vydání zprávy Národní muzeum, které do svého online katalogu eSbírky zařadilo zhruba 100.000 nových položek. Jiné instituce naopak investovaly do prezentace sbírek ve vlastním online katalogu. Příkladem může být Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, která na svém webu zpřístupnila téměř 100% ze svých 6555 sbírkových předmětů.

Během posledního roku se také zvýšil počet institucí, které publikují své exponáty online, o 11 nováčků; mimo jiné o Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou, Jihočeské muzeum nebo Vlastivědné muzeum v Kladně.

64% muzeí zaznamenalo zlepšení podmínek pro digitalizaci sbírek

47 ze 73 institucí, které nám vyplnily dotazník, považuje aktuální situaci ohledně digitalizace za lepší, než byla před začátkem pandemie. Naopak žádný posun během posledních dvou let nezaznamenalo 23 muzeí.

Mezi nejčastěji zmiňované pozitivní změny patří posun v prioritách u vedení nebo zřizovatele (26% institucí), větší povědomí o přínosech digitalizace (19%), lepší možnosti financování (21%) a kvalitnější zázemí v oblasti technologií a lidských zdrojů (19%).

Pouze 36% digitalizovaných děl je přístupných online

Digitalizovné není totéž co přístupné. Digitalizováno je v ČR přibližně 14.5% z celkového počtu sbírkových předmětů. Online přístupných je však pouze 36% z nich.

Ne každé dílo, které prošlo digitalizací, je zveřejněno na internetu. Většina digitálních reprodukcí je pouze uložena na veřejnosti nedostupných serverech a slouží jen interním potřebám dané instituce.

Nejméně 31% sbírek tvoří volná díla

Jedná se přibližně o osm milionů děl vytvořených před rokem 1900, u kterých lze s velkou mírou jistoty předpokládat, že již uplynulo 70 let od smrti autora. Takové exponáty mohou být dle autorského zákona libovolně reprodukovány a publikovány.

U zbývajících 69% sbírkových předmětů patří autorská práva mezi nejvýznamnější překážky v online publikaci. Už jen z toho důvodu, že toto omezení vyplývá z celospolečenských legislativních norem a mezinárodních smluv, a tak je z pohledu jednotlivých organizací nejhůře řešitelné. Nejedná-li se o volné dílo, musí muzeum pro jeho zveřejnění disponovat potřebnou licencí od držitele majetkových práv. Získávání takového oprávnění však bývá náročný proces, který může představovat významnou překážku otevírání sbírek.

Ani publikace díla online však sama o sobě neznamená, že je možné reprodukci dále využívat. K tomu je nutné, aby bylo na stránce uvedeno, že je dílo dostupné pod otevřenou licencí.

Podíl volných děl v celkovém objemu muzejních sbírek:

Otevřená data usnadňují další využití

Ani předměty publikované pod Otevřenou licencí nemusí být snadno použitelné.

Záznamy poskytované kulturními institucemi o jejich sbírkách a aktivitách by měly mít formu otevřených dat, která je vhodná pro další počítačové zpracování. V domácím prostředí se bohužel nenachází žádný katalog, který by strojový přístup k databázi umožňoval. Zájemce o větší objem reprodukcí je proto vždy odkázán na vyjednávání s institucí o zpřístupnění dat nebo musí vynaložit značné úsilí při rekonstrukci datasetu z dostupných zdrojů. V obou případech se jedná o bariéru, která odrazuje od užití digitalizovaných sbírek.

Na viděnou v lepších číslech