Online Collection Museum Icon

408 muzeí a galerií

je zapsáno v registru sbírek Ministerstva kultury ČR

Online Collection Artwork Icon

25 375 808 předmětů

uměleckých děl, historických artefaktů, technických památek nebo přírodních pozoruhodností se nachází ve sbírkách těchto institucí

Online Collection Online Artwork Icon

1 236 735 předmětů je online

Tedy přibližně 4.9 % z celkového počtu si lze prohlédnout na internetu

A jak se seznámíte s těmi ostatními?

Online Collection Vault Icon

neseznámíte

Zbývajících 24 139 073 předmětů je až na výjimky uschováno v nedostupných depozitářích

Otevřené sbírky

Zpráva o digitalizaci a zpřístupňování kulturního dědictví v České republice

2021

Průzkum vznikl se záštitou

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Wikimedia Foundation, správce Wikipedie

Jak jsou na tom jednotlivá muzea a galerie?

Porovnejte si velikosti fyzických sbírek a počet online publikovaných reprodukcí

K čemu jsou otevřené sbírky dobré?

Sbírkové předměty publikované online jsou dostupnější, přehlednější a lépe přístupné pro učitele, badatele, umělce, designéry i širokou veřejnost

Naleznou uplatnění při vzdělávání, výzkumu nebo v kreativním průmyslu; ať už se jedná o film, divadlo nebo architekturu, při tvorbě různorodých publikací či v disciplínách, jako je design počítačových her a digitálních prezentací. Zpřístupnění reprodukcí online má pozitivní vliv i na samotný artefakt; jeho potenciál pro vystavení i probádání je mnohem větší než u nereprodukovaných děl. Navíc se snižuje manipulace s cennými originály, a tím i míra jejich opotřebení. Je tedy možné říct, že čím více digitálních reprodukcí bude dostupných online, tím lépe. A není třeba se bát, že by se tím snížila návštěvnost muzeí a galerií.

Online je 2x více sbírkových předmětů než před rokem

Zatímco v dubnu roku 2020 šlo na internetu zobrazit 556 280 muzejních artefaktů, o 12 měsíců později to je již 1 236 735. Tedy více než dvojnásobek.

Během roku pandemie se zvýšil také celkový počet registrovaných sbírkových předmětů i procentuální podíl online přístupných položek. Ten vzrostl z 2.9 % na 4.9 %.

Digitalizovné není totéž co přístupné

Digitalizováno je v ČR přibližně 12.4% z celkového počtu sbírkových předmětů. Online přístupných je však pouze 40% z nich.

Ne každé dílo, které prošlo digitalizací, je zveřejněno na internetu. Většina digitálních reprodukcí je pouze uložena na veřejnosti nedostupných serverech a slouží jen interním potřebám dané instituce.

Jak se sbírky zpřístupňují?

Nejsnadnější cesta vede skrze nástroje a služby třetích stran. Naopak vybudování vlastní prezentace se jeví jako obtížný úkol vedoucí často k rozpačitým výsledkům.

Vybudování samostatného online katalogu vyžaduje nemalé finanční zdroje, znalosti informačních technologií i značný čas pracovníků instituce. A to nejen při jeho tvorbě, ale i během provozu. Jako vhodnější způsob se proto prokazuje využití již předpřipraveného publikačního softwaru (jako nabízí například Webumenia.sk z produkce Slovenské národní galerie), který umožňuje samostatnou prezentaci muzejní kolekce. Další možností je začlenění reprodukcí do sbírkových agregátorů (v ČR zejména portál eSbírky, v mezinárodním měřítku Europeana nebo Wikimedia Commons).

Co brání otevřenému přístupu ke sbírkám

65 domácích institucí nám odpovědělo na otázku „S jakými problémy se potýkáte při procesu digitalizace sbírkových předmětů a jejich zveřejnění?

Proč je jen mizivé procento kulturních artefaktů dostupné online? Co stojí za smutným výsledkem? Jak to, že veřejné organizace nevyužívají současné technologie, aby co nejvíce zpřístupnily uchovávané bohatství?

Copyright zabraňuje otevírání sbírek

Autorská práva jsou zřejmě nejzajímavější z výše uvedených překážek. Už jen z toho důvodu, že toto omezení vyplývá z celospolečenských legislativních norem, a tak je z pohledu jednotlivých organizací nejhůře řešitelné.

Nejedná-li se o volné dílo (u nějž uplynulo 70 let od smrti jeho autora), musí muzeum pro jeho zveřejnění disponovat potřebnou licencí od držitele majetkových práv. Získávání takového oprávnění však bývá náročný proces, který může představovat významnou překážku otevírání sbírek. Ani publikace díla online však sama o sobě neznamená, že je možné reprodukci dále využívat. K tomu je nutné, aby bylo na stránce uvedeno, že je dílo dostupné pod otevřenou licencí. Zmínku o licenčních podmínkách však ve svých katalozích uvádějí jen některá domácí muzea.

Podíl typů licencí u digitalizovaných sbírkových předmětů v držení evropských muzeí:

Otevřená data usnadňují další využití

Ani předměty publikované pod Otevřenou licencí nemusí být snadno použitelné.

Záznamy poskytované kulturními institucemi o jejich sbírkách a aktivitách by měly mít formu otevřených dat, která je vhodná pro další počítačové zpracování. V domácím prostředí se bohužel nenachází žádný katalog, který by strojový přístup k databázi umožňoval. Zájemce o větší objem reprodukcí je proto vždy odkázán na vyjednávání s institucí o zpřístupnění dat nebo musí vynaložit značné úsilí při rekonstrukci datasetu z dostupných zdrojů. V obou případech se jedná o bariéru, která odrazuje od užití digitalizovaných sbírek.

Na viděnou v lepších číslech